Speciální cvik se u zkoušky ZZP3 provádí dvakrát, vždy s různými terény a osobami. Oba terény se prohledávají ve dne.

Terény mají odpovídající rozměr s ohledem na obtížnost sutiny: min. 2000 m² pro sutinu velmi náročnou na pohyb psa, v případě sutiny jednodušší na pohyb psa má rozhodčí právo rozsah terénu přiměřeně zvětšit o 50 % až 100%.

Jako terény musí být použity haldy sutiny, panelů nebo speciální sutinové trenažéry, vždy s dostatečným počtem vhodných a odpovídajících úkrytů. Pokud jsou jako součást terénů použity i stojící budovy, měly by tvořit menší část rozsahu terénu a musí být obtížné pro pohyb psa (např. sklepení, spadlá střecha apod.) V terénu se ozývají při práci psa nárazové hluky (sirény, kompresory apod.) a jsou poházené různé předměty s lidským pachem (nejvýše 3). Během práce psa se v terénu současně pohybuje pracovní četa (nejvýše 4 osoby).

Psovod se pohybuje terénem na základě taktiky a strategie vycházející ze vstupního pohovoru a z definice terénu od rozhodčího. Nicméně s ohledem na členitost a obtížnost terénu je rozhodčím  vymezeno 40-50% rozsahu terénu jako tzv. NO GO zóna / zóny se zakázaným vstupem pro psovoda. V této zóně pes pracuje samostatně. Současně rozhodčí určí psovodovi trasu, po které se smí pohybovat, případně stanoviště, ze kterého smí psa vysílat. Psovodovi tak nemusí být umožněn po celém prostoru vizuální přehled o pohybu psa.  V terénech může být též vyznačena oblast jako nebezpečná pro psa, kam pes nesmí vstupovat. Tuto oblast musí mít psovod možnost vizuálně kontrolovat. Opakované vbíhání psa do této oblasti způsobené nekázní bude při 3. napomenutí bodově sankcionováno v ovladatelnosti psa a v taktice.

Psovodovi je dovoleno práci na sutině přerušit, aby mohl psovi očistit hlavu, oči a nos, či mu dát napít. Přestávku však musí rozhodčímu smluveným pokynem nejdříve oznámit a nesmí tak učinit, když pes zřetelně pracuje na dohledání nálezu. Tyto přestávky se však započítávají do časového limitu.

Rozhodčí společně s vedoucím zkoušek se pohybuje v obou terénech společně se psovodem, nebo může práci pozorovat z volitelného stanoviště. Současně se v terénech podle určení rozhodčího může pohybovat záchranná četa či jiné pomocné složky.   

Označování osoby je možné štěkáním, nálezkou nebo volným značením. Způsob označování osoby psem hlásí psovod rozhodčímu při hlášení před zahájením práce. V případě volného značení nalezené osoby, psovod taktéž oznámí rozhodčímu vzorec chování psa. Pokud však pes nalezenou osobu označí jiným než předem nahlášeným způsobem, hodnotí se toto označení ve známce maximálně uspokojivě.

Vzorek lidského pachu (cadaver) u zkoušky ZZP3 pes označuje štěkáním, hrabáním, zaujetím některé z poloh, případně kombinací všech možností. Hodnotí se výrazně přesnost a intenzita značení, pokud však pes při značení cadaveru neštěká, nemůže za intenzitu značení obdržet známku výborně. Pro značení cadaveru je přípustné též značení nálezkou nebo volným značením, přičemž bezchybné provedení lze hodnotit ve známce výborně. Aportování vzorku cadaveru není přípustné.

U zkoušky ZZP3, kde speciální práce obsahuje současně vyhledání živých osob i cadaveru, jsou pro každý druh nálezu přípustné jiné způsoby značení (např. označení živé osoby nálezkou a označení vzorku lidského pachu štěkáním či hrabáním), avšak tyto rozdílné způsoby značení musí psovod včas před zahájením práce oznámit rozhodčímu.

Pět pohřešovaných subjektů se nachází ve dvou terénech v neurčeném poměru (2:3, 3:2, 1:4, 4:1, 0:5). Hledané osoby se mohou nacházet zasypané v úkrytech pod úrovní terénu (hloubka 1-3 m), v úkrytech nad úrovní terénu (výška 2-3 m), nebo v úkrytech v úrovni terénu, přičemž ale předem není definován poměr těchto úkrytů. Nejméně 1x a nejvýše 3x se však osoba nachází v hloubkovém a výškovém úkrytu. Minimální vzdálenost úkrytů, resp. subjektů v úkrytech je 7m (cca 10 kroků).

Jeden z celkového počtu pohřešovaných subjektů je vzorek pachu mrtvé osoby, který se nachází v povrchovém úkrytu, nebo v úkrytu cca 20 - 30 cm pod povrchem terénu.

V rámci strategického pohovoru s rozhodčím si může psovod vyžádat v obou terénech bližší popis pravděpodobných míst výskytu cadaveru. Rozsah a počet takových míst je rozhodčím definován v obou terénech s ohledem na obtížnost terénu, musí však být zhruba  ¼ rozlohy prohledávaného terénu. Tuto oblast musí mít psovod možnost vizuálně kontrolovat.

K úspěšnému splnění zkoušky je vždy nutné nalézt všechny hledané subjekty v rozsahu zkoušky.

Časový limit pro prohledání jednoho terénu je 30 minut. Přestávka mezi prohledáním obou terénů je pevně stanovena na 30 minut.